Uvádím dokumentární snímky stavu příbřežní vegetace na jižním břehu velké zátoky rybníka Zvůle - Kunžacko.
V hlubokých lesích rodí se potůčky, napájející rybník Zvůle

Potůček se klikatí lesním údolíčkem, aby pak přes louku...

a kolem kamenných mís...

plných zázračné vody, živé či mrtvé ....

vinouc se pod tajemnými viklany ze žuly ....

rozplynul se nakonec v tiché hladině lesního rybníka...

Nyní tedy k rašeliníku na malebné Zvůli.
V 60 a 70 letech se rašeliník částečně vyskytoval i na severním břehu, rybníka ,tam, kde je dnes skluzavka a ústí malého potůčku, přitékajícího přes louku dolního kempu z údolí "U Panského lesa" Tehdy zde rostla ve sporadickém množství i rosnatka okrouhlolistá Drosera rotundifolia. Vymizela velice rychle po založení kempu.
( Na kraji lesa u el. vedení k Valtínovu, rostl kdysi rašeliník ve velkém množství na dně vysychajícího rybníčku. Postupně byl nahrazen přesličkou lesní, která po něm přirozeně nastupuje. Dnes je tento ekosystém s postupným vysycháním lokality nahrazován lučními společenstvy.)
V této východní části rybníka hladina volně přechází v malé rašeliniště o výměře zhruba 200 x 100 m. Je otázkou, zda zde rašeliník vydrží, neboť severní svah poloostrova byl vykácen ( 2003) a zasazeny nové stromky, Oblast se tak prosvětlila, změnilo se mikroklima a otevřela cesta větrům.
V roce 2000 a později zde roste sporadicky další rašelinný druh suchopýr pochvatý a všudypřítomné ostřice (Carex) , sítina rozkladitá a další. Převažuje však rašeliník.


Pohled na východní část rybníka Zvůle





Pohled od rašeliniště směrem ke hrázi Zvůle v podvečer

Rašeliník byl jistě půvabnou dominantou ale postupujme dále, tam, kde se břeh vine pod nově vysazeným lesem směrem k ke hrotu poloostrova. Po cestě uvidíme na pár metrech zajímavé krajiny.
Možná potkáme i pozdně večerní slunce, jak střílí svými paprsky těsně nad vodní hladinou.






A slunce opravdu přišlo, na pár krátkých okamžiků, aby se pak ponořilo za lesní hradbu.





Na břehu nalezneme i tento balvan, jehož horní miska již erodovala ve žlabovitou depresi.

romantické sedátko v balvanu

Po západu slunce za obzor, nastává krátký okamžik, kterému fotografové říkají Modrá hodina




Noc již přichází a já jdu domů

ale nemohu se nabažit večerních témat a tak cvakám dál


Ještě cesta k Terezínu, na jih, přes kopec od hospody "Česká Kanada"

Jedna krásnější, než druhá..:)