Zvůle - o krajině

1. dubna 2010 v 8:30 | IK |  SÍDLA Č. KANADY
Üvodem několik momentek z Vesničky Zvůle na Kunžacku z března 2010







Sněhové peřiny na jaře
2010 03 020 Zvůle






Střed obce s kapličkou a hájovnou
2010 03 022 Zvůle





2010 03 023 Zvůle





2010 03 024 Zvůle





2010 03 025 Zvůle






2010 03 046 Zvůle





2010 03 045 Zvůle




2010 03 044 Zvůle




2010 03 041 Zvůle





2010 03 039 Zvůle




2010 03 037 Zvůle




2010 03 036 Zvůle






2010 03 035 Zvůle





2010 03 034 Zvůle






2010 03 030 Zvůle





2010 03 029 Zvůle






2010 03 026 Zvůle







2010 03 028 Zvůle








Zvůle, popis kraje jako východiska do České Kanady.

Česká Kanada. jedna z nejmalebnějších krajin naší země.  Nemá přesné hranice, svůj název dostala snad pro řídké osídlení a hluboké lesy. Snad pro svoji odloučenost za minulého režimu od společenského dění. Nebo pro kruté a drsné zimní podnebí charakteristické pro Vysočinu a tuto oblast zvlášť.
Místo v zimě drsné k neuvěření. Sníh, vítr a hluboké závěje po celou zimu. Horká léta s dostatkem deště. Sychravý a krátký podzim. Neskutečné barvy a scenérie. Kraj bažin. Kraj kapradí. Kraj osamělých balvanů a viklanů. Kraj hlubokých, hlubokých, nekonečných lesů. Kraj létem provoněných luk. Kraj studánek, rybníků a rybníčků.
Cestu na Zvůli  si můžeme vybrat z mnoha. Nejobvyklejší, nejhezčí a nejvíce používaná, je jižní trasa přes Dačice, za nimi odbočíme směrem na Kunžak, nebo za obcí Myslůvka odbočíme doprava do kopce, kolem starého židovského hřbitova, pokračujíc na Kostelní Vydří. Můžeme se také vydat přes Krahulčí, Mrákotín, cestou pod Javořicí do Studené, Strmilova a Kunžaku.

Cesty vedou nádhernou přírodou Českomoravské vrchoviny. Krása té naší krajiny lesů, skal, kapliček,
kopců a rybníků vynikne zvláště na podzim. To stříbrné stužky babího léta opředou kraj, zbarvený paletou podzimu. Červené šípky jako korálky září na keřích, tráva pod pláňaty je pokryta kobercem spadaného ovoce a krajina voní a tiše vyčkává, až zima, pocínovaným chmýřím pampelišek zahalí celý kraj, dnů se pokrátí a nastane čas dlouhé zimy a dlouhého čekání na nové zelené jaro.

Život a osudy lidí v této oblasti popsala spisovatelka Vlasta Javořická v románu Potok, jehož příběh se odvíjí v nedalekém Suchdole. Spisovatelka psala o životě prostých lidí, nelehkém a plném útrap (viz kapitola z dějin Kunžacka) a snad proto byly její početné knihy minulým režimem zakázány. Dle zmínky z knihy jsem našel i Babu-(kámen nedaleko viklanu Trkal) Vlasta Javořická žila zde v tomto kraji a zemřela v nedaleké Studené v roce 1979. Velkou její obdivovatelkou a sběratelkou všeho co s touto ženou souvisí je moje maminka, která ji dokonce v roce 1968 ve Studené navštívila a má doma její knihy, snad několik metrů. Milovník tohoto kraje jistě po této knize rád sáhne. Já ji doporučuji.
Pro svoji potřebu jsem si Českou Kanadu definoval jako místo, kde lze nalézt celistvé a oblé žulové balvany, jako důsledek jakési všeobecné a pro tuto oblast společné geologické minulosti. Pak ovšem tato rozšířená oblast bude zasahovat i do Čech do oblasti Třeboňské pánve, Novohradských hor, Slepičích hor blízko Nových Hradů  a do sousedního Rakouska.
Tam této oblasti kamenů říkají Waldviertel- Lesní čtvrť (viz kapitola Rakousko). Rakouské lokality osamělých žulových balvanů jsou ošetřeny, chráněny, spojeny cestičkami, doprovázeny pověstmi. Objekty samy jsou opatřeny tabulkami s popisem. Rakušáci si hold svých kamenů vážili a váží daleko více než my. Tuto oblast rakouských končin poutavě popsali Majer a Holečková (2000) v útlé knížce, nazvané Magický prsten Jindřichohradecka.
Navštívili jsme v roce 2005 přírodní park Blockheide u města Gmünd a byli jsme překvapeni s jakou láskou naši jižní sousedé tyto přírodní památky ochraňují. Tu naši, českou stranu, popisuje mezi jinými i poslední publikace - Krafková, Holečková (2000) Krajinou čertových kamenů. My se budeme věnovat blízkému i vzdálenějšímu okolí vesničky Zvůle. až k rakouským hranicím.
Myšlená hranice je více či méně určena i souvislými lesními porosty. Lesy se táhnou od hranic s Rakouskem od Peršláku a Nového Vojířova u Nové Bystřice až po Slavonice. Svůj zelený jazyk pak natahují vzhůru, na sever. Naše hranice České Kanady je tedy na jihu ohraničena státní hranicí, zatímco na severu myšlenou čarou, spojující Horní Pěnu, Hospříz, Ratmírov, Kunžak, Mosty, Olšany,Valtínov, Český Rudolec Dačice a Slavonice.
Lesy jsou zde hluboké, protkané sítí lesních cest, pěšin a pěšinek lesní zvěře. Ticho a klid neruší žádná dálnice, pouze úzké silničky místního charakteru, spojují jednotlivé vesničky či samoty, ve kterých jako by se zastavil čas. Jsou kouzelné a čisté, díky neúnavné péči a lásce chalupářů k tomuto kraji. Ano chalupářů, protože trvale bydlících obyvatel je zde poskrovnu. stačí jen pohlédnout na kamenitá políčka například u Kaprouna nebo u Klenové. Život zde musel být v minulosti velmi tvrdý. Jediná větší komunikace spojuje Slavonice, Staré Město a Novou Bystřici. Pokračuje pak severozápadním směrem, přímo, k Jindřichovu Hradci. Opačným směrem doleva se dostaneme přes hraniční přechod Grammeten do sousedního Rakouska. Kromě Nové Bystřice je hraniční přechod také ve Slavonicích i ve vzdáleném Vratěníně, těsně u mojí chalupy v Uherčicích.. Každoročně přibývají přechody pro pěší.

V lesích převažuje smrk, borovice a vtroušený buk. Na západní straně hraničí oblast s Třeboňskou pánví a lesy tvořenými souvislými bukovými porosty (viz lokalita u Peršláku) Původně zde byly bučiny a jedlové lesy a ještě předtím do 11.st hluboký, neprostupný, nebezpečný pohraniční hvozd. Tím vedla jediná stezka v této oblasti, obchodní stezka z Vídně do Čech přes starobylý Markl v dnešním Pomezí u Landštejna.

V dnešní době ještě uvidíme při procházkách v lesích ojediněle rostoucí staré osamělé buky. Jsou evidentně starší než ostatní porost. Některé exempláře jsou ještě v plné síle a kráse. Takovým je bezesporu král všech buků. Buk na Zvůli. Tento obrovský strom je údajně stár 450 let. To jest byl zasazen někdy v roce 1550. Daleko, daleko, před bitvou na Bílé Hoře (1620). Další zdravé buky, ovšem ne už tak staré, jsou například hned pod naší chatou na loučce vlevo, dále Kozlíkův buk, za poloostrovem rybníka Zvůle a další.

Většina ostatních jedinců rostoucích v okolních lesích, je však už na sklonku svého života. Někde ční k nebi jen suchý kmen s větvovím - kostra velikána - jako černé memento, porostlá desítkami plodnic troudnatce kopytovitého. Někde zbyl jen několik metrů vysoký pahýl, zlomený několik metrů nad zemí. Pod ním spleť zříceného větvoví, prorostlá mechy, lišejníky, různými druhy hub, travinami a bůhví čím ještě. Toto "Pohřebiště", jak takovému místu říkám, je malý uzavřený svět sám pro sebe. Je zde cosi mimo čas, především zvláštní vůně a něco, pocit či tušení, jako ve starém opuštěném a prázdném kostele, budově, krajině. Stačí jen zaposlouchat se do lesního ticha. Odlomit kus kůry zřícené větve a pozorovat život pod ní. Těšit se nadýchanou krásou mechových polštářů a kapradin. Jako na starém hřbitově, kam už nikdo nepřijde vzpomenout. Kam nikdo nenosí květiny. Kolem jen ticho a stín.
Tak umírá staletý buk.

V lesích najdeme další zvláštnosti a jedinečnosti. Především dále na jih u hranic se v lesních zátiších nacházejí podmáčené lesní plochy. Rašeliniště a bažiny. Ty byly v šerém dávnověku také v okolí Zvůle a Mostů (viz Mosty)
a pokrývaly velkou část tohoto území. Tam rozsáhlé palouky rašeliníku, lesní přesličky a borůvčí přechází v zamokřené louky, zaplněné desítkami vlhkomilných bylin a keřů. Nejbližší bažiny se nacházejí pod Terezínem v údolí Radíkovského potoka. Také na Zvůli, ano přímo zde, můžeme rašeliník spatřit. Vyskytuje se poslední dobou na jižním břehu velké zátoky, tam kde se hladina úží a přechází v potůček, který od východu přitéká. (Bezejmenný potůček). Rašeliník kvete na přelomu května a června.
Tehdy láká projít se bos po jeho nadýchaných polštářích.
Milovník přírody a ochránce, však toho nečiní, nýbrž pouze z dálky kochá se pohledem na tu krásu.

Další velké oblasti bažin jsou za Kunžakem a Mosty vpravo od silnice, kde se rašelina dosud těží. Známé ze vzdálenějších je Červené Blato a zvláště Příbrazská blata u Lásenice a mnoho dalších, ty už blíže k třeboňské pánvi (Viz Třeboň v dalších pokračováních dokumentu)



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Denisa14 Denisa14 | 4. dubna 2010 v 16:55 | Reagovat

prosím vás kde je Doní radíkov
odpovezte na denisachrastkova@seznam.cz

2 JiHei JiHei | Web | 10. dubna 2010 v 11:27 | Reagovat

Pěkné fotky z krásného kraje..:).

3 Marcel Kudlvasr Marcel Kudlvasr | E-mail | 18. února 2011 v 16:27 | Reagovat

Ahoj Ivane, víš, že byla Rosnatka okrouhlistá na Pláži vedle kempu, kdy se přicházelo po louce od,,Dačického,, tábora...Je Tam ještě?! Díky za popiosy i fotky Buků a stavu dnešní Zvůle a okolí. Upomene, že...Pod Modrou Oblohou, Tulák Marcel od Zvonu

4 standa standa | E-mail | 27. února 2013 v 19:39 | Reagovat

Mám mezi Zvulí a Novým Světem mám trucovnu tak na kafe a pivko.AŽ BUDETE v létě někde  blízko , zavoláte mi a já vám ukážu taková místa na fotografování,že se vám bude točit hlava. PLOCEK

5 ss ss | 6. června 2013 v 18:10 | Reagovat

http://www.tabordestna.cz/ dětský tábor léto tenis florbal astronomický s jezdecký sportovní

6 ds ds | 6. června 2013 v 18:13 | Reagovat

http://www.tabordestna.cz/ dětský tábor léto tenis florbal astronomický s jezdecký sportovní dětský dětské hry jižní čechy jindřichův hradec levný hračkobraní výlety vedoucí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Vítejte v mojí fotogalerii ČESKÉ KANADY Obsahuje zejména výsledky systematického fotografického mapování mně milé krajiny, Kanady České. V blogu jsou zpřístupněny galerie, ovšem listování jimi, není uživatelsky příjemné. Proto jsou některé galerie uloženy rovněž do stejnojmenných článků v oddílu RUBRIKY. Lze jimi procházet posuvníkem na obrazovce.