Fotografické zpracování místa

27. listopadu 2009 v 22:18 | IK |  KRAJINY Č. KANADY
Pojednání popravčí.


Nedaleko Zvůle, tyčí se vrch Šibenik. Na vrcholu jeho, či spíše na severním svahu, je docela slušné kamenné moře a monumentální balvanitý výchoz. Na úpatí jižním, rozkládá se nevelká, černá srubovitá chatka, jež proslula v minulosti názvem "Katovna", vyvedeným z březových kuláčků na štítu.
Rovněž šibenice, vztyčená na vrcholu, mávala na poutníka svoji smyčkou, po dlouhý čas, co kroky mé v těch místech, krajinu ukrajují.

To místo vzbuzovalo bázeň a mnohý poutník zrychlil svůj šlap, ocitnul li se v těchto místech v čase půlnočním. Přes cestu, ukryta v houští, zázračnou pak vodou oplývající, studánka lesní se zrcadlí.
Prozaická skutečnost je však jiná.
Chata "Katovna", katovnou v pravém slova smyslu nikdy nebyla. Je to toliko romantická vize současného majitele. Původní určení černého srubu bylo, nic víc, nic míň, než sloužit jako útulek střelmistra. Ano, nedaleko je malý lom, romanticky upravený s kamenným stolem a dnes již s druhou verzí totemu. Ten první byl na místě tak dlouho, že musel být odstraněn pro vysoký věk a celkovou sešlost.
Poznámka: Totem, navlas podobný tomu prvnímu, jsme objevili v zahrádce jednoho domku v Kunějově.
Název vrchu "Šibenik" dává tušit, že se tu snad konaly popravy místních zločinců.
Bojím, bojím...
Je s podivem, že nebyla zde dosud zřízena stezka Graselova, všudypřítomnými podnikavci, snažícími se vytěžit maximum ze všeho, co jen trochu oživí ruch Turistický.
Vím o čem mluvím, neboť i v místě mně milém, Uherčicích u Znojma, tato stezka byla též zřízena. a to jen proto, že dějepisci nemohou se shodnouti, zda lupič tento ve Stálkově zdejším, či ve Stálkách (Uherčicko) svou zlou cestu světem započal. Pro jistotu, tedy, stezka byla zřízena i tam, prodloužena do Rakous, uvádí Lufťáky v extázi. Grasel, Šibenik, studánky budou však pojednány v příštích mých literátech.

Na východní straně Kunžaku, tyčí se k nebi nevysoký oblý vrch.
Na vrcholu jeho, jen pár stromů, kříž a na severním svahu pár břízek, zakrývajících dnes již zavezený, bývalý úvoz, jímž původní cesta k vrcholu vedla. Z oblého vrchu vede dále mírně se zvedající cesta na další ještě o něco vyšší a zalesněný vrch "Kníže".

To místo mě odedávna lákalo. Již proto, že zde, na vrchu, "Na Šibenici" ,byly popravy skutečně vykonávány.
Nepočítal jsem ovšem, že zde bude cosi fotograficky zajímavého. Moje vize se potvrdila při první návštěvě. Vystoupal jsem k vrcholu od Suchdolské silnice v podvečer, a ač jsem se snažil, vše jsem pak doma vymazal. Protože však trpím fotografickou posedlostí, zaznamenat pokud možno celý stav této krajiny dnešního věku pro dějepisce i pokolení budoucí, nedalo mi to, a pro svoji další návštěvu jsem zvolil jiné světlo.

Nyní tedy k vlastnímu tématu, fotografickému mapování místa.

Uznávám pravidlo, že fotografovat se mají místa známá. K těmž, již fotograf má jakýsi, nejlépe zamilovaný, vztah. Pokud svá místa nenávidí, nebo jsou mu lhostejná, krajina se před ním ukryje, zploští, zešediví a motivů, potřebných jeho krasocitu, jemu neposkytne.
Na druhou stranu, vybudujeme li ve svém srdci náklonost k tématu, jež se nám nabízí, otevřeme li své srdce Té Krajině... motivy se samy objeví. Uvidíme to, co jsme dřív neviděli a co nevidí všichni ostatní. Třeba i Ti, kteří zde generace bydlí a žijí.

Nemluvím zde samozřejmě o plašičích zvěře, moderních cyklistech, se směšnými alibistickými helmami a zuby plnými much.
Ti nevidí z krajiny vůbec, ale vůbec nic.

To je vše. Je to prosté, a geniální.

Nyní tedy předkládám sérii fotografií z nezajímavého místa, jež v mluvě Kunžacké "Na Šibenici" se nazývá.
Fotografie moje, budiž malou poklonou Té paní zdejší, jež tuto krajinu ráda má, víc než já.




Fotografie z první vycházky








Fotografie z první vycházky






A pak, v podvečer další, jeden z posledních říjnových podvečerů roku 2009, zalilo krajinu teplé difůzní světlo a velmi jemný opar. I obloha se přidala na moji stranu.



































































































Sic Transit Gloria Mundi - Tak končí sláva světa

Autor


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 fotonez fotonez | Web | 7. prosince 2009 v 16:03 | Reagovat

Tak jsem to tu prolez a je to vše veliká paráda… každopádně nejvíc se mi líbí “hrátky se sluncem“, z “1. hub“ ta 1. a 20. (zátiší s mechem) a samo-sebou vodní plochy z "poslední ze Zvůle". Jinak jsou opravdu všechny povedené…. Krásně zachycené krásné přírodní scenérie...

...vidíte co jiní nevidí

2 kofolacci4u kofolacci4u | Web | 10. prosince 2009 v 15:44 | Reagovat

Ahoj...víš co jsou to kofoláčci? vzpomínáš si na reklamu kofoly, jsou to malí panáčci namotaní z provázků..neváhej vstoupit na blog věnovyný jen těmto roztomilým panáčkům a vytvoř si vlastního, kterého můžeš někomu darovat...z lásky..:-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. prosince 2009 v 15:56 | Reagovat

Krásné fotky.

4 JiHei JiHei | Web | 6. ledna 2010 v 19:57 | Reagovat

Moc pěkný fotky...a celkově velmi zajímavej blog..:).

5 Ivana Kolářová Ivana Kolářová | E-mail | Web | 13. ledna 2010 v 0:03 | Reagovat

Nádherná krajina - moc se mi ty fotografie líbí, taky nejraději fotografuji krajiny.

6 Invino Invino | E-mail | Web | 6. března 2012 v 14:40 | Reagovat

very good:-)

7 Miri Miri | E-mail | 1. března 2015 v 19:20 | Reagovat

Každý den dokola tudy bloumám a jsem okouzlena. Tvoje oči si pak beru s sebou a vidím co jsem neviděla. Dík Tobě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Vítejte v mojí fotogalerii ČESKÉ KANADY Obsahuje zejména výsledky systematického fotografického mapování mně milé krajiny, Kanady České. V blogu jsou zpřístupněny galerie, ovšem listování jimi, není uživatelsky příjemné. Proto jsou některé galerie uloženy rovněž do stejnojmenných článků v oddílu RUBRIKY. Lze jimi procházet posuvníkem na obrazovce.